O psech, lidech a podobné havěti

 Je jaro, spíš skoro léto, jako poslední dobou vždy, a po polích se prohánějí zajíci, srnky a všude lítají vlaštovky a …. „ a tak pěkně by to mohlo pokračovat“

Jenže to by na Hynkově nesměli bydlet někteří pejskaři, kteří si se svými „miláčky na volno“ vyrazí na procházku.

Například fena, některých novovesničanů, žene stádo srnek od toku k toku, a potom co se vrátí, si cvičně zasprintuje za zajícem. A páníček ? Páníček jenom čumí.
I když nemám myslivce rád, tak v tomhle okamžiku bych po tom psovi s chutí střílel i já, bohužel může jen myslivecká stráž.
Prostě a jednoduše, pes pronásledující zvěř, který je mimo vliv svého pána, patří zastřelit. Je to drsné, ale je to tak. více

Podobným případem jsou mazlíčci volně pobíhající po vesnici, někdy člověk neví, jestli je lepší potkat velkého psa nebo malého rozzuřeného jezevčíka, který radši zákeřně útočí zezadu. Jenom věřím, že se majitel nějakého volně pobíhajícího psa, který někoho pokousal, nebude  divit inzultaci od napadeného. 🙂

Je jaro, všude lítají vlaštovky a nad tím vším se vznáší bzukot těch „zkur…“ komárů, prostě krásný jarní Hynkov.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Různé. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u O psech, lidech a podobné havěti

  1. Eva Peřinová napsal:

    Není nad to, když na procházce člověk potká „pejskaře“ se svým miláčkem, kterého absolutně neovládá. Co je mi platné, že vedu svého psa na vodítku u nohy, když nějaký cizí zm. . .k po mě začne poštěkávat a jeho páníček je v nedohlednu. To je opravdu tak zralé na to vzít nějaký pořádný klacek a páníčka seřezat.
    Neříkám, že se nemůže stát, že i sebelíp vychovaný pes uteče, ale je rozdíl mezi psem, který poslouchá a psem volně pobíhající jak v lese, tak na vesnici. A je pravda, že pokud to nebudou nějak řešit majitelé, bude to na nás ostatních, je i jejich pejsky trochu srovnat.